Německá zbrojovka v Suhlu se zabývala výrobou motorových vozidel už v třicátých letech minulého století, kdy její výrobní plán zahrnoval také lidové malolitrážní automobily značky Simson. Po 2.světové válce, kdy továrna spadala pod vedení sovětského podniku Avtovelo Moskva, se hlavním produktem stal lidový motocykl AWO 24, inspirovaný úspěšným BMW M24, které v té době slavilo úspěchy v západním Německu. Východoněmecká zbrojovka přidala k tomuto základu některá vlastní vylepšení, například magneto zapalování nezávislé na baterii, pohon vačkového hřídele ozubeným soukolím, vlásenková pera ventilových pružin nebo účinnou chladící šachtu přímo nad spalovacím prostorem. Přesto neměl úspěch motocyklů AWO dlouhého trvání - v roce 1952 neušla znárodnění ani suhlská zbrojovka a pod novým názvem VEB Fahrzeug und Gerätewerk Simson Suhl pokračovala ve výrobě s drobnými praktickými změnami, jako byl třeba postranní vozík, ale hlavně s postupně se měnícím názvem, který během let přecházel přes značku Simson-AWO až k čistému Simsonu jako součást koncernu IFA. Po roce 1961 se firma přeorientovala na malé dvoutaktní motocykly Simson s obsahem 50 ccm a výrobu silnějších modelů přenechala jiné části koncernu IFA - značce MZ se sídlem ve Zschopau.